O Švihově (opis ze Školní kroniky České zemské školy národní ve Švihově, část I.)
První zmínka o Švihově děje se ve knihách erekčních. V knihách těchto, jichž je celkem 13, zapisovaly se tak zvané fundace již od doby Arnošta z Pardub
ic. Švihov ponejvíce nebo celý patřil k panství Petršpurskému. Majitel tohoto panství Jenec z Janovic ustanovil v roce 1405, aby roční plat 11 kop pražských grošů ze Švihova dáván byl dominikánskému klášteru sv. Klementa (dnes seminář a universitní chrám) v Praze a za to, aby za příbuzné a předky Jencovy sloužena byla slavná bohoslužba. (Libri erect. V. pag. 628 Nr. 850)
V roce 1407 ustanovil týž pán dvě kopy pražských grošů ročního platu ve Švihově na poplatných sedlácích Blažkovi a Petrovi s chmelnicí a zahrádkou u dvora pro faráře Jesenického, aby si ustavičně mohl vydržovati z výnosu toho platu kaplana. (Erect. V. pag. 743. Nr. 1023.)
V roce 1418 ustanovil Jenec z Janovic, aby svrchu jmenovaný plat roční 11 kop z vesnice Švihova převeden byl na jeho majetek v Lubenci, se kterýmžto převedením klášter dominikánský spokojen byl, podobně se stalo s druhým platem dvou kop v témž roce.
Jenec tedy osvobodil Švihov od všelikého platu asi proto, aby ho mohl tím spíše prodati a tu snad nechybíme, když tvrdíme, že Švihov asi roku 1420 od Petršpurku ku Pšovlkám prodán byl. Alespoň v roce 1483 při prodeji petršpurského panství od pánů z Janovic na pány z Gutšteina Pšovlky a Švihov se při tomto panství neobjevují.
Tedy asi po roce 1420 dostal se Švihov ke Pšovlkám a zůstal při tomto statku hlavně v rodině Hochhauserově až do roku 1612. Tu paní Johana rozená Hochhauserová se provdala za Jindřicha Viléma Kolovrata na Bystré (u Poličky) a prodala Pšovlky i se Švihovem Jaroslavu Liebštejnskému z Kolovrat na Petršpurku, který pak Švihov se svým panstvím spojil.
Mimo to byla ještě jedna část Švihova, která mezi r. 1537-1602 ku statku Děkovskému patřila. V roce 1537 přenechal Jiří Bobrovec z Bobrovic (nyní Wobern v Kadaňském okresu) co ve Švihově měl a do nájmu rytíři Janu Muchkovi z Bukové; ale Bobrovec byl nepokojné krve, rád se soudil a obžaloval Muchka, že mu řádně neplatí, pole dobře neobdělává atd. Proto smlouva zase zrušena a Švihov dostal se roku 1540 Janu Charvátovi z Baršteina, později Štampachům, kteří na Děkově byli; nejprve známému Eduardovi, potom jeho synu Adamovi. Dcera tohoto, Marie, provdaná Slezská z Chlumu prodala asi v roce 1602 svůj majetek ve Švihově ku Pšovlkám a se statkem Pšovlckým se to dostalo všechno v roce 1612, jak svrchu řečeno k panství Petršpurskému, při kterém to zůstalo až do roku 1850.
Nynější statek čp. 1 stojí na místě původního poplužního dvorce.
(Podepsaný snesl do školní kroniky celou řadu vlastivědných dat, jež jednak sám získal, jednak přeložil z „Podersamer Heimatskunde“, vybral z „Vývoje a života českých menšin“ od F. Šubrta a obdržel od p. V. Fryče, faráře z Kolešovic.) Ve Švihově dne 30. září 1921. Karel Fibiger, toho času správce školy.
Švihov na mapě 1. vojenského mapování - 1764-1768 a 1780-1783
Karel Fibiger: Mrzouti
Historická povídka ze Švihova
„Ten Švihov je nám jen pro zlost dobrý,“ říkával bodrý pán Jenec z Janovic, který rád s lidmi a zvláště s kněžími pokoj míval. Však měl také nač naříkati. Švihovští sedláci, platem Jencovi poddaní, byli po čertech chytří, pomluv a bědování drahně vymýšliví. Zvláště Petr a Blažek nedali pánu často spáti a z něho si jen posměch tropili: Jeden rok potlouklo, jindy všechno uschlo, pak zase shnilo, voda vzala – výmluv až po půdu, ale grošů – jim vždy chybělo.
© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy,Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně -
http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR -
http://www.env.cz 
